Týdenní motovýlet v termínu  30.6 -11.7. 2022

Napsal: Jindra

Účast:   Tonda, Kuba, Michal , Jindra a Mára z Brna, který se k nám  připojil během cesty kdesi v Rumunsku

Fotky : https://odolensriders.rajce.idnes.cz/2022_07_Istanbul/

Istanbul 2022

Hodně dlouho jsme plánovali mototrip do Oděsa-Moldavsko a Ukrajina ale bohužel Putin rozhodl jinak a tak jsme se  během bouřlivých čtvrtečních posezeních v Bodláku rozhodli pojedeme do Istanbulu. Termín 30.6.2022- 11.7.2022 tedy přez Husa, aby jsme ušetřili něco málo dní dovolené. Chceme jet vlakem do Košic bohužel ned první den kdy je možné nakoupit lístky na autovlak jsou už dopoledne všechny lístky vyprodané holt stejný nápad mělo mnohem více motocestovatelů takže nezbývá než jet po ose. Tonda - XJR1300, Kuba - ZZR1400 a Michal - GS1100 vyráží 30.6.2022 okolo třetí a jedou na pískovnu před  Bratislavou kde už jsme jednou při cestě do Rumunska spali.

Já bohužel můžu vyrazit až v sobotu 2.7.2022 po práci a tak trasu aždo Bulharska znám jen z vyprávění tedy bez podrobností. Ráno po koupeli pokračují směr Sibiu kde mají domluvené ubytování přez Booking. Večer v Sibiu jsou nějaké oslavy a tak mají o program postaráno Michal nám  doteď vypráví o ohnivé šou, která asi opravdu stála zato. Další den dle plánu následuje  trasa ze Sibiu přez Fagaraš do Bucurešti. Na Fagaraši Kuba počítá medvědy pohybující se po silnici celkem napočítá  asi osm kousků. Na Fagaraši se také potkávají s Márou z Brna na GS800, který jede sám po horách Rumunska a Bulharska a domlouvají se v neděli budme na Buzludže. Trasa je poměrně krátká a tak zbývá čas na prohlídku Bucurešti. Neděle 3.7.2022 kluci jedou z Bucurešti přez Sopot do Bulharska na Buzludžu kde máme večer sraz.

Tak a teď já- VFR1200X začínam ve čtvrtek v pneuservisu měním pro klid duše přední gumu přeci jen má za sebou 7tisíc a nevím zda by vydržela dalších 5tis.km. V sobotu končím v práci cca v 11hodin vážu na moto lodnívak se spacákem a karimatkou a vyrážím po D1 po trase Brno, Bratislava,Budapešť - cíl dnešní cesty Palič cca 30km za Srbskými hranicemi. Trochu mi to připomíná Doksy a Mácháč velké Jezerro a okolo rekreační objekty. Srbsko mi připravilo překvapení nejdou mi data jsem mimo EU, tím pádem nejde platit mobilem, nefungují mapy a nemůžu se mrknout do bookingu kde vlastně dnes spím, ale naštěstí jsem to trefil cca po půl hodině projížděk ulicemi  po paměti cca v 8 večer. Vila Ricz moc pěkné ubytování v dané cenové relaci - tedy nejlevnější. Zaparkuji motorku na zahrádku a jdu se projít okolo jezera a dát si pivo a sendvič,v kiosku na wifině stahuji ještě potřebné mapy offline. Jel jsem celé odpoledne jen s přestávkami na tankování a  kafe celkem cca 800km. Ráno nemůžu dospat - asi stáří a tak v 6 ráno se jdu mrknout na jezero za rozbřesku, vytlačím motorku na ulici abych nerušil ostatní nájemníky a vyrážím směr Bulharsko-Buzludža kde máme sraz s klukama někdy navečer čeká mě tedy 860km převážně dálničních. Držím rychlost 130km mám přeci dost času na bezzínkách si dávám větší oddech prostě pohodička. Hranice Srbsko-Bulharsko mě zdrží asi hodinku je zde neskutečný šrumec Turků kteří se dle SPZ vrací z Německa domů  na prázdniny, kličkuji mezi kamiony a osobáky až dopředu k závoře nikdo neprotestuje ale ve vedru ze mě u brány docela teče. Dál pokračuji dle navigace na Buzludžu, bohužel jsem si ráno nastavil do navigace Buzludžu ale správní oblast (něco jako kraj a krajské město) . Při  tankování volám Tondovi a dozvídám se že to mají do cíle cca hodinku a já dle navigace říkám že mi zbývá 30minut, ale radši to ještě překontroluji zadávám rozhlednu Buzludža a změna trasy zbývá mi 1h30min zajel sem si svojí blbostí asi 150km. Beru za plyn aby na mě kluci nečekali moc dlouho, cesta je horami po krásné okresce zatáčka za zatáčkou a v jedné se proti mě mihne XJR, ZZR a GS říkám si je to divný stejná partička jako ta naše a pokračuji dál. Asi v 19hodin dorážím na Buzludžu kde jsem první a všímám si GS800 s brněnskou SPZ a tak se dáváme do řeči a seznamuji se s Markem a ptám se zda neviděl nějaké další motorkáře po okolí.

Žádné prý neviděl ale potkal kluky z nějaké Vody před dvěma dny na Fagaraši a má s nimi tady sraz cca za 10 minut slyším ZZR a pak přijíždí zbytek , ale z druhé strany než já. Takže jsme se skutečně v zatáčkách v horách potkali a každý jsme jeli z jiné strany. Po shledání prohlížíme komunistický monument na hoře, zjišťujeme že ostraze nebude vadit naše bivakování u památníku a tak si dáme pár piv a Jamesona, mám toho dost tak jdu první spát mám za sebou asi 980km. Ráno se budím první a tak jdu krátkou procházkou  na protější kopec udělat pár fotek, když se vrátím kluci mají sbaleno, uvařený čaj a připravenou snídani. Mára se rozhodl že pokračuje s námi dále do Istanbulu paráda bude nás pět. Pondělní etapa cca 500km k moři kus za Burgas kde si dáváme oběd v kiosku kousek od moře a  Tonda zamlouvá  ubytko v Tsarevo-Vasilico o 50km dále  směrem k Turecku kam přijíždíme cce v 15hodin. Po ubytování se jdem  vykoupat  k moři. Sice se koupáme ale vstup je kamenitý a moře dost špinavé a tak se podruhé do moře už nikomu nechce tak se jdeme podívat na kapličku a pravoslavný kostelík vedle zátoky kde chvilku sledujeme zřejmě svatební obřad, který je proti našemu naprosto odlišný a končíme procházku na terásce kiosku s výhledem na moře kde si dáváme nějaké to pivo.

Turecko - Ráno se snažíme vypadnout co nejdříve po silnici č.99 která na mapě vypadá super směrem k Turecké hranici ale je hodně rozbitá po hodině dorazíme na benzinku v MalkoTarnovo kde Kuba zjišťuje že ZZR není ENDURO a následkem výmolů mu chčije přední tlumič. Marek a Michal jsou spokojeni konečně silnice pro jejich stroje.  Po natankování a nezbytném cigárku pokračujeme na hranice kde předjíždíme kolonu asi 10aut, nikdo neprotestuje a tak hranice máme za půl hoďky za sebou.  E87 od hranic je nová rychlá silnice s táhlými zatáčkami  a tak to Tonda a Kubou pěkně rozjedou,a spravují si chuť po Bulharském tankodromu že máme co dělat je stíhat po nájezdu na O3 zastavujeme na benzínce dotankovat za příjemných 30kč/litr a poprvé se setkáváme že při tankování nejdřiv musí obsluha zadat do stojanu naši SPZ pak vyjede lístek s kterým se platí u kasy a následně se musí kopie účtenky vrátit obsluze u stojanu. Dáváme kávu, nějakou bagetu a cigárko. Turecká obsluha, která mezitím obchází naše stroje Tondu upozorňuje že mu něco teče u předního kola, myslíme že je to brzdič, ale později se ukáže že je to také přední vidle. Po občerstvení. Pokračujeme po O3 směrem k Istanbulu vede nás Mára a nasazuje  poměrně vysokou dálniční rychlost a tak hledáme ještě jednu benzinku těsně před Istanbulem kam GS800 zřejmě dojíždí jen na výpary. Je zde poznat rozdíl při dálničních ryclostech 800 žere víc než naše ostatní motorky prtotože ho musí dost točit , na okreskách je to zase přesně opačně. Po dotankování nás pohltila zácpav  Istanbulu , snažíme se prokličkovat mezi auty a skutry a někdy je to opravdu o fous aby jsme se nepoztrácely. Nacházíme zamluvený aparmán, pan domácí je příjemný a opravdu se snaží, pokojík je pidi a tak aby jsme se v něm hnuli srážíme postele k sobě a spíme 4 na opravdu velké manželské posteli jen Michal má postel samostatnou oddělenou uličkou. Dostáváme upozornění že by jsme neměli parkovat na ulici a že naproti jsou hlídané garáže, jedeme tam zaparkovat, chvíli se dohadujeme o ceně nakonec za 5 motorek a dva dni zacálujeme 60E. Nic moc ale už se nám to nechce řešit a tak se převlékneme a jdeme na procházku podvečerním Istanbulem a spláchneme den nějakým pivem které nám v hospodě přelévají z plechovek do půllitrů za 5E pivo,  Turci se snaží  vydělat kde se dá. Ráno vstáváme poměrně brzo a snídáme v místní pekárně kávu a něco sladkého, po snídani vyrážíme na tůru po památkách TopKapi Palace a Hagia Sophia. Michal nás dost popohání nechtěl by o prohlídku přijít když už jsme jeli kvůli tomu tak daleko, ale fronty turistů jsou v pohodě tak se do paláce dostáváme prakticky hned, právě v okamžiku nějaké slavnostní přehlídky historické  turecké vojejenské hudby. Potom procházíme Palác a Harém a  pro zajímavost v harému měl sultán 300-500 žen, bohužel teď tam žádná nebyla. Po 3 hodinách toho máme dost a jdeme ven na nádvoří, návštěvu mešity Hagia Sofia vzdáváme pro šílenou frontu a místo toho sejdeme k moři a po vzoru místňáků se vykoupeme.

Moře je krásně čisté a tak se koupeme několikrát za sebou a mizitím se sušíme na kamenném břehu a pozorujeme cvrkot lodí směřujících do Bosporu. Navečer se vrátíme zpět na nádvoří vstup do hagie Sophie je bez fronty, ale zjištujeme že mě a Kubu  dovniř  nepustí v kraťasech a tak si musíme pořídit za 10E slušivý papírový plášť v kterém vypadáme jako tučňáci což ostatní notně pobaví. Plášť je sice stejně dlouhý jako naše kraťasy ale už je to v pořádku zaplatili jsme. Prohlídku ukončujeme se soumrakem jdeme na zahrádku do kde jsme byli předchozí večer na dvě pivka a naplánovat cestu na další den do Řecka, určujeme lokalitu a Tonda objednává apartmánek v Nea Peramos cca 600km od nás.                                                                                                                                                          Řecko - ráno se budíme jdeme na snídani do restarace v parku naproti našeho ubytování výběr nic moc a tak snídaně probíhá ryhle, jdeme vyzvednout motorky do garáže před penzionem na ně naházíme všechny krámy. Nastavuji v mobilu směr Řecko a pomalu se vymotáváme z Istanbulu ven na výpadovku. Cca po 60km se konečně dostaneme z města a stavíme na benzince dotankovat zakouřit a napít . Mára říká že jedme rychle a že jeho BMW moc žere a tak že do Řecka nás povede, protože si nastaví tempomat +10km dle povolené rychlosti a my se ho budeme držet. Dál následuje něco čemu říkáme Márova Turecká dálnice  Mára stále drží 140km/h  a všichni ho bez řečí následují. Stavíme až na hranicích a chválíme jak to pěkně odsejpalo a že se toho nebál. Nestačil si totiž na začátku všimnout že to není dálnice ale jen 4proudá silnice s povolenou 90 a nepřišlo mu divný že vždy po pár kilometrech je v ryclém pruhu kulaťák na otočení a odbočení vlevo. Do letoviska Nea Peramos tedy přijíždíme poměrně brzy a po ubytování se jdeme vykoupat do moře.Proti pláži je v moři malý ostrůvek tak doplaveme až k němu. Moře v Řecku je také nádherné, chvíli se koupeme a procházíme po pláži a se soumrakem jdeme do bistra u pláže na jídlo a pivko tentokrát Alfa. V apartmánku pokračujeme slivovicí z přídavné nádrže Michalova BMW a pokecem na terase. Já se jdu ještě v noci vykoupat do moře a projít po promenádě po mém příchodu je už v apartmánu klid a všichni až na Kubu s Márou, kterí dokuřují na terase odpočívají. Ráno se budíme do bouřky a teplého deštíku a tak balíme věci, nabalíme motorky a jedme rovnou k místní pekárně na kávu a něco k snídani výběr je  zde obrovský a vše láká k ochutnání. Během snídaně oblékáme nepromoky ale už asi po  50km je u benzínky sundaváme je teplo a už jen občas spadne pár kapek. potvrdilo se přísloví že když si někdo vezme nepromok tak přestane pršet. 

 Kosovo - Domlouváme se že pojedeme rovnou  nahoru tedy Kosovo, Tonda zamlouvá apartmán v Prištině, původní záměr dojet až na Ohrid vzdáváme pro velkou vzdálenost a končící dovolenou. Jedná se sice o přejezdovou etapu, ale řecká dálnice se nádherně kroutí úbočími hor a taksi to Tonda s Kubou užívají, já tedy poměrně také až do doby kdy mi to trošku kluzne na nějaké dilatační spáře v zatáčce, Michal má ten samý problém tak trošku zvolníme. Na Kosovských hranicích po nás chce celník vidět pojištění a hned nás upozorní že zelená karta je nám k ničemu a tak musíme do budky pojištovny kde nám ochotně za 10E udělají pojistku na 10 dní platnou v Kosově. Mělo nás to varovat ale pobaveně platíme eura a pokračujeme až do cíle.   Priština nás přivítala větrným počasím nacházíme ubytko v poměrně  pěkném moderním objektu jen k němu jaksi zapoměli udělat silnici a místo toho je zde ujetý hliněný tankodrom v okolí se toulají volě psi a okolo popelnic je neskutečný mrdník. Motorky parkujeme v garáži a jdeme poměrně hladoví procházkou do centra, nakonec volíme nějakou italskou restauraci která má zastřešenou zahrádku a krátíme si čas plánováním trasy na následující den a Tondovi stále google mapy ukazují že se máme vrátit do Řecka a kosovo objet. Tak se mrkneme na stránky našeho ministerstva pro zahraničí a je to jasné turisté se musí vrátit zpět přez hranice kterými do země vstoupili nebo je zde ještě možnost projet přez Černou Horu. Protože se neradi vracíme tak je jasné pojedme přez přechod v horském průsmyku cca 2100m n.m. Cestou na aparmán si kupujeme nějaké pivo na večer a před spaním ještě dopíjíme Márova Jamesona. Ráno budím všechny poměrně brzo na meteoradaru se k nám blíží chcavec. Vycházíme ven s věcmi ale garáže jsou zamčené na kód a  v 7 ráno nám nikdo telefon nebere po pul hodině prostoje se mi daří v domě najít nezavřené dveře jedné chodby a podařilo se mi spletí chodeb dostat až do garáže a dveře otevřít pomocí nějaké nouzové západky s lankem. Bohužel když vyjedeme ven tak chčije a chčije takže zastávka na pumpě nepromoky a pokračujeme do městečka Peje na silnici R-101 a R-106. Na silnici jsou ve městě zpomalovací retardéry před přechody a tak jedeme dost pomalu na posledním se Kuba dívá nevím kam a tak ho retardér  překvapí tak že ho přeskočí a za hupem si ustele na asfaltu k veselí dětí okolo silnice já to vidím v zrcátku tak brzdím ale než dojdu ke Kubovi tak už stojí on i motorka  a obhlíží škody. Naštěstí to odnesl jen nepromok a odřený bok motorky. Dáváme si kávu u pumpy a pokračujeme krásnou silnicí za deště a mlhy ale  absolutně bez provozu směrem k průsmyku a tedy i k hranicím.  

 Černá Hora a Srbsko  - na hraničním přechodu jsme okolo 12 hodiny jako první - paráda nebudeme čekat, ale během odbavení 2x vypadne proud a tak se vše protahuje čekáme než znovu najedou počítače odbaví jednoho z nás a znovu výpadek, ale pod střechou neprší tak se fotíme a kluci kouří s celníkem a čekáme až elektřina umoudří.  Po odbavení klesáme do údolí nádhernou silničkou, umoudřuje se počasí tak stavíme v nějaké GrillBaru u silnice na Pleskačku (ale Radek ji umí lepší)   svlékáme nepromoky a stoupáme zpět na hory k přechodu Černá Hora - Srbsko. Horská silnice je v rekonstrukci, silnici občas střídá bahno a štěrk a provoz je jednosměrně řízen semafory. na prvních světlech nezkušeně stavíme  a tak nás místní objíždějí, kašlou na červenou a jedou dál tak na dalších světlech už nestavíme a pokračujeme přeci jen motorka se protáhne všude tak na místech kde se auta musí vyhýbat jim to vracíme a všechny předjíždíme. Byl to nádherný úsek divokými horami plný zatáček a tunelů možná jeden z nejhezčích za celou cestu. Odpoledne se krajina už narovnává najíždíme na dálnici a pokračujeme přez Srbsko až do Maďarska někam k městu Szegeď   

                                                                                                                                                                                                                                          Maďarsko - do Maďarska přijíždíme někdy navečer přeci jen trasa z Kosova přez Černou Horu a Srbsko nám zabrala 10 hodin. V prvním maďarském motorestu objednáváme guláš s chlebem a překvapuje nás řídká konzistence ale když je hlad dá se všechno a s paprikovou pastou, kterou nám dali zvlášť v misce je i chuťově dobrý  Tonda určuje místo na spaní pod širákem u rozhledny. Mára navrhuje letiště aeroklubu  a tak jedeme na letiště, které je ale oplocené a hlídané  po poradě nacházíme v mapě nějakou pískovnu tak jedme k ní, Bohužel zase oplocená nějakým rybářským spolkem. Vykazují nás pryč ale radí místečko na kraji města za Tescem tak tam jedmeme už dost votrávení z bloudění nocí po Maďarském venkově nakonec místo nalézáme  a je to ten flek, který Tonda vybral už na pumpě ale původně jsme ho zavrhli. Já už jsem dost nervní protože VFR při pojíďkách a neustálém startování už skoro nestartovalo baterka asi už nemá dost kapacitu. Nedá mi to spát budím se ráno ještě za tmy a žerou mně komáři tak že se to nedá vydržet rychle balím věci. Startuji díky bohu normálně, zvuk motoru budí kubu a tak mu řeknu jen že počkám u kávy na další benzínce po cca 100km na ostatní a odjíždím Maďarským venkovem směrem k Budapešti. Na benzínce si dávám kávu a snídani,  oplachuji se studenou vodou kousance od komárů mě trochu splaskly a pozoruji dění na benzínce. Asi za hodinu dorazili i kluci, po mém odjezdu to také zabalili a vydali se za mnou na cestu. Místo na spaní to bylo krásné, kohotek s vodou, rozhledna lavice na sezení jenom Ty zasraný  komáři je to prostě  škoda.Z benzínky už pokračujeme ve skupince  po trase Budapešť-Bratislava- Brno kde se loučíme s Márou  a dál pokračujeme na Prahu a Odolenou Vodu k Bodláku kde výlet po cca 4800km končí. Fotíme se s holkama z Bodláku a fotku posíláme Márovi do Brna.