Týdenní motovýlet v termínu 2.6 -11.6. 2023
Napsal: Jindra
Účast: Jindra-VFR1200X, Tonda-TRX850, Kuba-ZZR1400, Michal-R800GS, Radek-ZZR1400, Jirka-FZS1000, a velkej Kuba-R1250GS
Fotky : https://odolensriders.rajce.idnes.cz/2023_06_Balkan/
Trocha statistiky : celkem ujeto: 4027Km, čas na moto: 55h, průměrná rychlost: 74km/h, náklady na ubytování pro 7lidí: 16035Kč
V minulém roce při návratu z Istanbulu jsme z časových důvodů museli vynechat Albanii a Ohrid a tak padlo rozhodnutí, příští rok pojedeme do Makedonie, Albánie,Černé Hory a Chorvatska, prostě takový okruh západním Balkánem. Jako hlavní cíl byl stanoveno - Ohrid, přehrada Komani včetně využití trajektu po této přehradě, Thets a Prokleté hory, při návratu vykoupat v CHorvatsku u moře domů.
V průběhu jarních měsíců se při pravidelných čtvrtcích v Bodláku pilovala trasa, kterou Michal musel několikrát ke své nevoli přepsta a nakonec jí dopiloval Tonda. Hlášená účast byla letos vysoká 7členů plus velkej Kuba z Teryho bandy. Nakonec se z pracovních důvodů nemohl zůčastnit pouze Dongi. Termín byl stanoven na 2.6.2023 až 11.6.2023. Mě se do toho naboural sraz majitelů VFR1200 v ATC Nová Duchonka na Slovensku a tak je jasné že první noc spíme tam.
Den 0 Pátek (Vodolka-Duchonka) : Jaro uteče jako voda najednou je tady den odjezdu v práci celý týden neskutečný šrumec a tak nestíhám žádné přípravy nakonec balím v den odjezdu ráno před prací stylem ,že do kufrů naházím vše co si myslím že bych mohl potřebovat, domlouvám se s Michalem že se sejdeme na Pumpě v Průhonicích cca ve dvě. Velkej Kuba jel už ráno s kámošem s Teryho bandy s tím že na nás počká v Duchonce. Tonda s Jirkou plánují odjezd z Prahy cca ve čtyři s tím že nás dojedou zvýšeným usilím . Kuba na ZZR plánuje odjezd po práci v pět. Radek je v Retzu u Vídně na firemní akcijiž na motorce a počká na nás v sobotu u Budapešti. V jednu píše Tonda že mu z XJR teče olej a vrací se domů oživit uloženku TRX850 s tím že pojede z Vodolky ráno a setká se s námi na dálnici v Maďarsku. Trochu mám obavy jak se budeme hledat ale co nějak to dopadne. Ve dvě se potkáváme s Michalem v Průhonicích dohodneme se kde si dáme pauzu a vyrážíme směr Slovensko. Cesta po D1 ubíhá po dvou pauzách jsme asi v šest na hranicích v Hrozenkově. Jirka píše že už je před Brnem a Kuba na ZZR někde u Jihlavy. V sedm jsme v kempu Nová Duchonka kde nás čeká už velkej Kuba. Na recepci nás každéh zkásnou o zálohu 20E s tím že nám ji ráno vrátí. Parkujeme motorky, spacáky a karimatky si hodíme vedle nich na trávu a jdeme se pozdravit s klukama od CrossTourerů kde vyfasujeme hned pár panáků. Než se rozkoukáme přijíždí Jirka s Kubou , jdeme tedy společně do hospody jen na dvě piva, protože ráno chcee jet už v osm.
Den 1 sobota (Duchonka-Niš) : V 7 tedy balíme v 8 čekáme na repci kempu a nikde nikdo kdo by nám ty éčka vrátil. Domlouvám se tedy se Sváťou že je vyzvedne později a v létě mi je dá na HondaFestu. Trochu naštvaní opouštíme kemp, ale co dovolená je před námi tak si ji přece nebudeme kazit. Dnes je před námi přejezdová etapa napříč celým Maďarskem a Srbskem do města Niš. Navigace se ujímá velkej Kuba, jeho moderní BMW je mimo jiné vybaveno originál navigací, kterou ještě sichruje mobilem. Po dvou hodinkách jízdy stavím epřed Budapeští na benzínce a zde na nás už čeká Toník na TRX, který ohadl že se zde napojíme ze Slovenska na dálnici a budeme si muset koupit Maďarské dálniční známky. Moc rádi ho vidíme dáme si kafe a koláček k snídani a lechce pokecáme. Tonda je nadšený z jízdy na TRX. Radek je odhadem asi hodinu za námi a tak se dohodneme že na něj počkáme při dalším tankování cca za 200km. Pokračujeme tedy už v 6 nudnou Maďarskou krajinou na jih k Srbským hranicím. Na benzínce před Srbskem tankujeme a dáme další kafe a čekáme na Radka, který málem v letu benzínku mine, ale na poslední chvíli si nás všimne, prudce brzdí a vrací se k nám výjezdem. Tím pádem jsme všichni a vzrážíme směr Srbské hranice, které přejíždíme úplně v pohodě že si je vlastně ani nepamatuji. Pokračujeme stále na jih směr Bělehrad, který mineme a pokračujeme na městečko Niš kde nám Tonda přez Booking zamluvil 2pokoje. Cestu nám zpestří jen vojenský konvoj obrněných vozidel který jede asi osmdesátkou. Chvilku jedeme za nimi, pak se odvážíme a proplétáme se tímto konvojem včetně policejního doprovodu dopředu a nakonec ho tedy předjedeme. Jen v přemýšlým kam vlastně jedou, dálnice vede směrem na Kosovo. V šest večer, Tonda, který jel ráno z Vodolky má za sebou cca 1200km parkujeme před penzionem Good Night v Niši a jdeme do centra na véču a pivko. Nedaří se nám sehnat hospoda tak si ve fastfoodu kupujeme MEGApleskavici v housce, který je obdobou hamburgeru a mimochodem je to skvělý, jen se to nedá sníst a tak Radek zbytkem podělí toulavého psa, který dostane jméno Nišák a od té doby jsou pro nás všechny toulaví psi Nišáci. Pivo řešíme koupí plechovky, kterou dopijeme na pokoji.
Den 2 neděle (Niš-Ohrid) : Ráno budím všechny v 7 a jdeme do místní pekárny na snídani, káva, burek a něco sladkého. Tato kombinace se bude opakovat i v následujících dnech. V 8 vyrážíme z Niše do Ohridu - Severní makedonie. V Srbsku jedeme po dálnici, která se zvolna mění na okresku. Tondovo TRX je cítit spáleným olejem tak při tankování kontrolujeme a doléváme olej, dáme preso a pokračujeme na Ohrid. Navigace se ujímá již nastálo Velkej Kuba, který má pro to všechny předpoklady, zaprvé má na motorce dvě navigace, zadruhé jeho obří GS nelze přehlédnout a kde projede tam projedou všichni ostatní, zatřetí je opravdu tak velkej že i v dopravní zácpě vyčnívá přez auta jak maják a nelze tedy přehlédnout. Do centra starobylého Ohridu přijíždíme bez komplikací asi ve tři odpoledne. Při hledání ubytování Apatmány Passage nás Google s Kubou úspěšně protáhnou všemi uličkami starého města kde sotva projdou chodci, chvílemi přemýšlím zda se někde nezasekneme, n alespoň máme za sebou prohlídku centra starého města. Ubytování nakonec nacházíme, zaparkujeme do pasáže motorky, bereme do kapsy plavky a jdeme omrknout jezero .Cestou nás zaujme PUB kde mají Guness. Děláme pár fotek na přístavním mole a za chvíli se už koupáme v jezeře, které je osvěžující. Po koupeli nacházíme hospůdku kde ztrestáme nějaké vína a ochutnáváme rybí polévku a nějaké rybí speciality každý dle své chuti. Po véče se rozdělujeme, skupina 1 jde do PUBU a skupina 2 jde do PUBU obklikou přez starou pevnost na skále. Za hodinu se setkáváme v PUBU ale druhá skupina už té první moc nerozumí, ale časem se to srovnává.
Den 3 pondělí (Ohrid-Saranda) : Ráno se budíme poměrně časně a jdeme do centra Ohridu na snídani, užíváme si uličky zcela prázdné a bez lidí. Nalézáme pekárnu a tak si každý kupujeme kombinaci burek plus něco sladkého, bohužel se nám nedaří najít kavárnu tak řešíme kávu automatem na ulici. Zbytkem masového burku krmíme místního Nišáka, balíme a připravujeme motorky na první opravdu Albánskou klikatici. S Tondou ještě sháníme v motoshopu MOTUL pro TRX alespoň 3 lahve protože musí olej neustále dolévat protože TRX opravdu chutná. Objíždíme Ohrid a překročení Makedonsko-Albánských hranic nám zabere asi půl hodiny.Cestu máme naplánovanou po místní komunikaci okolo Albánsko/Řecké hranice proč tuto variantu Google nenabízí zjistíme vzápětí komunikace přez hory je v opravě na 100km silnice chybí jedna strana vozovky, kde je jen kamení. Až na pár krizovek kdy se např. ve vracečce zasekl obytńák a bylo ho potřeba v prudkém klesání objet šutrama jsme to v pohodě dali. Dalších asi 60km chyběl asfalt uplně a místo něj zde byl jen ujetý štěrk. takže 300km cesty přez hory nám trvalo asi 7hodin, ale příroda a výhledy za to stály. Oběd jsme pořešili v nějaké vesnici kde měli masový a sýrový burek za pár korun. Večer dojíždíme do Sarandy k moři kde Tonda přez Booking zamluvil ubytko, chvíli čekáme na pána s klíčema, řešíme parkování na chodníku před barákem, bereme plavky do kapsy a jdeme na první letošní koupel do moře. Při koupeli nám dostatečně vyhládlo takže bereme útokem první slušnější rybí restauraci a objednáváme rybí polévky, ryby a já s Todou těstoviny s mořskými plody. Zde měli asi nejlepší rybí polévku z celé dovolené, vše zalejeme vínem/pivem a padneme v pokoji do kómatu.
Den 4 úterý (Saranda-Golem): Poprobuzení se scházíme v osm ráno před barákem, motorky na chodníku stojí a tak jdeme do pekárny přez ulici pro kávu, burek a croasán, snídáme na terásce vedle domu s výhledem na moře a Korfu, které je na dohled přez úžinu. Během snídaně rozhodujeme že pojedeme dnes do Goleme při pobřeží a vykoupeme se v moři někde cestou. Okolo oběda skutečně zastavujeme na pláži, která patří k nějakému resertu, ale hosté zde nejsou ještě nezačala sezóna. Koupeme se popíjíme pivo a kafe no a moc nechybělo a museli by jsme zde zůstat, ale ztratily bychom jeden den. Nakonec se tedy balíme oblékáme a vyrážíme směr Goleme. Okolo Tirany nás docela zdrží hustý provoz a mě trošku sere že se proplétáme mezi auty, přeci jen nepoztrácet se v 7 lidech vyžaduje občas riskovat. Do Goleme přijedeme večer a zamluvené ubytování přez Booking uplně nevyšlo. Majitel na Tondu zkouší dvojnásobnou cenu a ubytko je zcela mimo centrum. Nakonec nám pomáhá místní motorkář na Kawě a sežene za stejnou cenu super ubytko kousek od moře, máme celé třetí patro ve vile s výtahem, terasou a parkováním pro motorky na zahradě kousek od moře. Po ubytování se jdeme vykoupat do moře v kiosku na pláži si dáme dvě piva a jdeme sehnat večeři, kterou pořešíme pizzou ve fastfoodu kousek od pláže.
Den 5 středa (Golem-Firenze) : Ráno jdme na snídani do pekárny na kávu a pečivo a pokračujeme do města najít bankomat a vybrat nějakou Albánskou hotovost, čekají nás dva dni v horách, kde nepředpokládáme možnost placení kartou ani přítomnost bankomatu. V bankomatu vybíráme hotovost , bohužel si přiráží místní bankomaty asi pětikilo za transakci, ale nedá se nic dělat. Balíme věci a vyrážíme do hor, máme před sebou asi 250km ale navigace ukazuje 8hodin cesty. Silnice se kroutí jako had pohořím kde je skutečně asi milion zatáček. Kuba s Tondou se utrhnou a užívají si zatáček já stavím fotím řeku v kaňonua čekám, protože jsem dlouho neviděl Kubu na ZZR. Za chvilku projíždí Michal a Jirkaa asi po 10minutách Kuba s odřeným ZZR. jelikož se vyhýbal v zatáčce kanálu a položil ZZR na bok. Naštěstí se jedná jen o kosmetiku tak pokračujeme za ostatními. Na oběd stavíme v restauraci na pstruha po objednání vidíme jak kuchař jde k jezírku s podběrákem a loví nám pstruhy. Pstruh je opravdu čerstvý. Protože jsme na Wifině Tonda zamlouvá přez Booking neskutečně levné ubytko ve Firenze těsně před trajektem na přehradě Komani. Po příjezdu na místo ubytování nevěřím že zde bydlíme, polorozbořené domy bez oken, bez dveří a okolo toulaví psi. Uvnitř chodba bez osvětlení. Ale po otevření dveří nás překvapuje docela pěkný apartmán s obývákem a dvěmi ložnicemi. O motorky venku se prý nemusíme bát když jsme hosty pana majitele tak se nám nemůže nic ztratit. Super, jedeme se tedy podívat do přístaviště na trajekt, zde kotví autobus na pontonu, který jezdí po přehradě, domlouváme se správcem a ten volá kapitánovi jestli se vejde na ponton 7 motorek. S kapitánem se domlouvají že to není problém, ale odjezd je v šest ráno tak ať přijedeme na nakládku v pět.
Den 6 čtvrtek (Firenze/trajekt Komani-Thets) :Ok jdeme tedy spát, budíka nařizujeme na 4:30 a odjezd z ubytování je stanoven na 4:50. Chvilku postáváme nervozně u lodě ale přichází kapitán a pár pomocníků a motorky během chvilky naloží na loď, která se v raním oparu vydává na cestu do Komani.Do Komani dorážíme cca v 9 ráno a tak máme před sebou vlastně celý den a rozhodujeme že místo k moři pojedme do Thets-Prokletije hory. Radek a Jirka už se vidí doma a také tvrdí že už jsou uzatáčkovaní k smrti a tak se odpojují a pokračují směr Chorvatsko kde přespí a vykoupají se v moři a druhý den pokračují domů do Prahy a Vodolky. Nás pět tedy jede do Thets. Do údolí po krásné horské silnici přijíždíme asi ve tři odpoledne a rozhodujeme se tedy že uděláme meší tůru k vodopádům a tůním které se nazívají Blue Eyes s plánem se zde vykoupat. Velkej Kuba zůstává spát v penzionu už třetí den bojuje s nachlazením a koupel by pro něj nebyla. Procházka k vodopádům byla super u jediného kiosku nás chytla bouřka s průtrží a tak si zde dáváme po dvou pivech,která jsou mimochodem o půlku levnější než kolik jsme je platili u moře. Chvilku čekáme a kecáme s mladou rodinkou z Prahy, když se náhle rozjasní tak jdeme k modrým tůním. Jdeme se přeci vykoupat a osvěžit, plavky neřešíme jsme zde uplně sami a voda, která přitéká odněkud z ledovce byla opravdu studená 5 až 6 temp bylo maximum co jsem dokázal vydržet, ale dali jsme to. Na penzion se vracíme cca v 7 a jdeme na večeři, která se změní ve žranici. Paní majitelce říkáme že chceme něco lokálního a chceme toho hodně. Po této objednávce její mažel nosí stále něnco na stůl a my se bráníme že užnic nesníme , ale nerozumí nám a stále přináší další chody. Odhadujeme že jsme snědli všechno co měli na jídelním lístku a přitom to bylo vcelku za pár korun.
Den 7 pátek (Thets-Dingač) : Snídaně je v ceně a tak ráno nemusíme nic řešit dostáváme kafe, džus,pečivo, salámy ani to nesníme všechno protože po večeři ještě nikdo nemá hlad. Balíme a nádhernou horskou silnicí se vracíme zpět na Scadar. Máme domluvené ubytování v Chorvatsku na poloostrově Pelješac u vinaře kterého zná velkej Kuba. takže trochu taháme za heft přeci jen nás čeká přejezd přez Černou Horu a Bosnu. Na hranicích to dře čekáme na sluníčku snad hodinku, je nás hodně a tak si nedovolíme předjíždět. Cesta pak pokračuje nádhernou krajinou, asfalt je super, ale už je toho nějak moc, pořád předjížíme, pořád zatáčky. Nikde žádné místo kde by se dalo zastavit n kafe a občerstvení a snad 10hodin jízdy. Ke konci toho mám opravdu dost. Naštěstí se všev dobré obrátí návštěvou a degustací ve viném sklepě. Kupujeme si na večer každý lahev vína k moři, dojedeme skrz horu tunelem k apartmánu a jdeme se koupat. Po koupeli v moři si vybíráme jednu ze dvou restaurací kam jdeme na večeři kluci si dávají černé sépiové risoto a já s Tondou mušle. Na terásce pak dopíjíme víno ze sklepa a jdeme umřít do postelí.
Den 8 sobota (Dingač/Pelješac-Hevíz) : Ráno se všichni potkáváme v moři, každý krom Michala, který je nachcípaný se jde ještě vykoupat, projíždíme tunelem k vinařství kde dostáváme super snídaní a kupujeme sí každý víno na domu. Asi v devět vyrážíme z Poloostrova po novém mostě na chorvatskou dálnici s cílem dojet co nedále do Maďarska. aby nám na neděli zbylo co nejmíň kilometrů k domovu. Příroda se nám to rozhodla zpestřit a tak bouřky se celou cestu střídají se sluníčkem. Takže nemoky navlékáme a svlékáme při každé zastávce. nakonec nevím jestli jsem mokrej nebo zapařenej. A tak se to střídá asi 800Km až do Hevízu u Balatonu, kde nás čeká poslední ubytko a poslední hospoda. Přijíždíme sem za podmračené oblohy asi v šest večer, paní domácí je příjemná a po ubytování jdeme na madarský guláš a pivo. Tonda se učí rychle madarštině " bíroš lokáloš" a "cáloš kartoš" fungují.
Den 9 neděle (Hevíz-Vodolka) : Poslední den našeho MOTOtripu se probouzíme do deštivého rána, automaticky balíme věci a snad během 20minut máme vše na motorkách. Na sebe natahujeme nemoky a vyrážíme bez snídaně ze zamračeného Hevízu domů. Asi po hodině zastavujeme na OMV kde tankujeme a také naposledy snídáme kafe a něco k tomu. Z mraků občas vykoukne sluníčko tak nemoky jdou dolů, najíždíme na dálnici a vyrážíme směr Bratislava. Další zastávka je plánovaná někde před Brnem a pak u Jihlavy. Zastávky probíhají dle plánu jen na tankování, kafe a cokoliv už nikdo nemá pomyšlení po 10dnech už má každý benzínek asi plné zuby. Do Vodolky dorážíme asi ve tři. Ještě se stavíme v Bodláku kde na nás čeká Radek a Dongi, chvilku pokecáme a rozcházíme se domů.
