Termín : 4-8.5.2018

Napsal: Jindra

účast : Jindra, Tonda, Radek

Trasa: Čechy, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Ukrajina, Polsko, Slovensko, Ćesko - Mapa

foto: https://odolensriders.rajce.idnes.cz/2018_05_Ukraina/

Měla to být celkem normální vyjížďka s tím že se díky státnímu svátku protáhne celkem na 4 dny. O týden dříve na čtvrtečním pivu jsme přišli s myšlenkou zda by se dalo za 4 dni zvládnout 5 zemí a 2200km. Krom mě, Radka a Tondy stejně nikdo nemohl tak jsme si řekli že to zkusíme domluvili jsme si přibližnou trasu, Tonda ji pak upřesnil včetně navigace a míst na přespání. V pátek  po práci frčíme po D1 směr Bratislava a snažíme se doject co nejdále, ale přeci jen je teprve začátek května a tak spíme těsně před Bratislavou u nějakého písečáku. Já s Tondou natahujeme plachtu mezi motorky a radek zatím jede sehnat do nejbližší vesnice pár piv na večer což se mu podaří. Ani nerozděláváme oheň sedíme mezi  motorkami a doplňujeme tekutiny z plechu. Ráno za nádherného rozbřesku balíme a vyrážíme přez Bratislavu kde posnídáme na benzínce do Budapešti. Cestou se udělalo děsný vedro a před Budapeští je snad 50km kolona aut na dálnici, ještě že máme motorky a tak kličkujeme mezi stavebními stroji kupředu. Oběd (nějakou bagetu) si dáme na náměstí u parlamentu kde na lavičce s výhledem na Dunaj  dopijeme poslední plechovky z večera a pak pokračujeme směr Rumunsko-Satu mare. Z Budapešti do Satu mare je to pěknej kus cesty furt rovně a na silnici jsme skoro sami takže za chvíli blbnene a vzájemně se předjíždíme. Cestou párkrát natankujeme, dáme si kafčo a nanuka na benzínce a k večeru dorazíme do sobotního cíle Satu Mare a vytypovaného  motelu AlCapone. Po ubytování a spršce vyrážíme na obhlídku centra města, kde nás Tonda upozorní na jakousi nevzhlednou telekomunikační  věž - pomník socialistického brutalismu. Nakonec najdeme krásné náměstí s parkem a hospůdkami a tak se osvěžíme nějakým místním pivkem. Ráno po snídani v motelu, která nebyla nic moc (překapávané kafe a dva toustové chleby s máslem) směřujeme s obavami k ukrajinské hranici. Přechod hranic ale proběhne uplně v pohodě všechny předjedeme postavíme se na začátek kolony, nikdo neprotestuje a tak čekáme na pár razítek u okýnek. Čas si krátíme pozorováím ukrajinských vojand ve stejnokrojích se samopaly a tak nám ta půlhodinka  docela utekla.Pokračujeme dále směr Mukačevo, ale po cca 5km to přišlo asfalt je pryč a dál pokračuje cesta jen z ujetého štěrku plná nekutečných výmolů a tak stavíme u benzínky aby jsme se trošku sebrali. Pán nám tam říká že asfalt bude zase za 40km a pozorujeme místńáky na supersportech že jedou poměrně rychle a moc to s nimi nehází. Tak se snažíme ject jako oni a těch 40km v pohodě zvládáme. Dál už se to nikde neopakovalo jen Starobylé město Lvov mělo centrum dlážďěno žulovými kostkami, kde občas nějaká chyběla a tak to drncalo. Cestou na Lvov jsme se ještě stavili v  nějaké restauraci u silnice co vypadala jako salaš na výborný boršč a pivko. Od Mukačeva nám cesta na Lvov byla napříč horami s krásnými zatáčkami, výhledy super povrchem a poměrně malým provozem. Večer jsme dorazili do Lvova, kde už jsme měli zamluvené ubytko v centru města v nějakém klášteru se zahradou a dvorem na parkování. Po očistě - kdy proběhla ftipná scénka Lvovský úchyl kde mě Radek fotil ve sprše a Tonda pak fotil Radka coby úchyla, jsme se vydali na prohlídku centra. Bohužel jsme vybrali špatnou restauraci a tak vázne přísun piva a na večeři čekáme tři hoďky, je to škoda později zjistíme že v centru je mraky stánků s pochutinami za pár korun a tak ještě semtam něco ochutnáme a okolo půlnoci odpadám a jdu na pokoj. Kluci ještě pokračují dále kde návštěvu Lvova ukončují předraženým  šampusem. Ranní probuzení bylo horší, hlavě tedy pro kluky, tak než se vzpamatují doběhnu si do města udělat pár fotek a po návratu už jsou zbalení a vyrážíme směr Polsko a Slovensko. Asi po hodině jsme na UA-Polské hranici kde je tentokrát fronta větší a při předjíždění poláci občas protestují a brání v průjezdu takže pár auťákům musíme sklopit zrcátka aby jsme se protahli dopředu, těsně před hranicí nám policista ukazuje že máme všechny předject kulaťákem v protisměru tak to uděláme už jsme zase první na řadě. Polsko celkem nuda, silný provoz, mraky kamionů a řidiči spíš než aby uhybali tak se snad baví tím že se snaží znemožnit průjezd celkem vopruz. Po ukrajině kde se mi stalo že auto uhnulo na okresce mimo silnici do příkopu jen abych projel je ten rozdíl dost znát. Takže Polsko jen profrčíme a po pár hodinách stojíme v dukelském průsmyku u památníku. Zrovna je kladení věnců u pomníků, tak se mrkneme a potkáme místního průvodce, který nám vypráví o historii bojů v dukelském průsmyku, má spoustu znalostí a je vidět že je opravdu zapálený do historie. Litujeme ale musíme pokračovat někam pod Tatry, aby nám na poslední den nezbylo moc kilometrů . Ve Svidníku se rozhodneme že toho ještě nemáme dost a tak cestu do Liptovského mikuláše střihneme okreskama pod Tatrama kde se nádherně svezeme. Do mikuláše přijedeme v podvečer a protože toho máme opravdu dost, tak přes Booking najde Tonda v Pevlově Vsi ubytování v apartmánu. Ani se nesvlíkáme a hned jdeme do hospody na návsi ma pivo a řešit nějak večeři. Bohužel v hospodě nevaří  a tak nám paní hopodská obědná dovoz jídla z Lipt.Mikuláše, vše bylo super ale nějak jsme to přehnali s objednávkou a tak nám zbyde i jídlo na snídani. Ráno se probudíme a kupodivu se zase těšíme na jízdu na motorce a tak to neprotahujeme hned vyrážíme. Tonda nám odjezd ze vsi zpestří asi 3km zkratkou přez pole, ale co po ukrajinské šotolině je to pohoda a tak neprotestujeme. Protože se chceme vyhnout D1 tak jedeme směr Žilina, Makov, Olomouc, Hradec, Praha a Odolena Voda. Výlet se povedl bez jedinné chybičky, i když nálož km to byla slušná tak nás to celou dobu neskutečně  bavilo. Benzínek jsme poznali spoustu celkem jsme tankovali asi 14x a tak celý následující týden se mi z účtu odečítali polatky za PHM
Jindra