Termín: 5.9.2015
Napsal: Raduna
Účast na vyjížďce: Kája, Anička, Radek, Tonda, Dongi, Petr, Bára, rodina Špoulova (bohužel jen start)
Trasa: Brandýs nad Labem, Úvaly, Velké Popovice, Lešany, Benešov, Sázava, Praha, Vodolka (cca 180 km)
Účast lidí na terase: Radek, Iveta, Petr, Bára, Dongi, Lenka, Kája jr., Anička, Franta, Ivana, Kuba, Helča, Jindra, Lada, Oliver, Tonda, Lenka, Štěpánka, Zuzanka, Předseda, Jitka, Karel, Hanka, Tomáš, Janička, Boban
účast psů na terase: Barunka, Hiro a Asterix
Vyjížďka měla být původně Kuby, ale ten se jí vzdal, protože musel pracovat a tak si jí vzal Kája. Sešli jsme se v 11:00 u garáže a seznámili se s Kájovou Aničkou, kterou jsme viděli ten den poprvé. Docela se nám starejm mlsounům líbila, ale později jsme zjistili, že je to ještě lepší zezadu, když sedí na Kájovo sv-čku. Během cesty tedy mezi námi probíhali boje a loketní souboje o druhou pozici hned za Kájou. To bylo to pravé místo odkud byla posázavská panorámata tak nějak veselejší...hihihi. Ale zpět k vyjížďce...Vyrazili jsme tedy krátce po jedenácté. Byli jsme rádi, že s námi jede i Jindra se sajdou a tak Kája udržoval tempo pod stokilometrovou hranicí ve snaze Jindrovi neujet. Po pár kilometrech se bohužel ukázalo, že to nepůjde a tak jsme dál pokračovali už jen v pěti motorkách. Cesta do Lešan přes Brandýs a Úvaly nebyla nějak jezdecky zajímavá, i když je pravda, že pár pěkných úseků tam nakonec bylo.Po zhruba 80-ti km jsme dorazili do Lešan, kde byla kulturní vložka v podobě návštěvy vojenského muzea. Mile nás překvapilo, že se zde neplatí vstupné, ale abychom se přece jen trochu revanšovali, tak naše první kroky mířili ke kiosku, kde jsme nějaký chlup pustili. Po sváče jsme si prošli celé muzeum a pokochali se některými opravdu pěknými exempláři, jako například protiletadlovým kanónem sovětské výroby s dostřelem 29 km a podobnými kousky. Pro laiky bych to ale shrnul,...spousta tun železa a samá hlaveň. V muzeu jsme se zdrželi, myslím, tak hoďku a pak jsme vyrazili směr Benešov, Sázava.Cesta z Lešan do Benešova byla už mnohem lepší než dopolední tankodrom, ale ten pravý motozážitek nám nabídla až cesta z Benešova přes Sázavu až k nájezdu na dálnici u Mirošovic. Silničky se tam hezky klikatily a Kája držel slušné tempo, takže jsme si to opravdu všichni pěkně vychutnali. Po nájezdu na dálnici se tempo začalo logicky zvedat a vychutnávali jsme si zase jiný druh motorkaření. Když jsme v Praze najížděli na jižní spojku, tak se oddělil Toník a Dongi a Kája zase zajel dost nečekaně k benzínce tak, že jsme ho už nestihli následovat. Domů jsme tedy dojížděli jen s Petrem a Bárou. Byli jsme z té dálnice dost rozblbnutí, takže jsme prolítli jižní spojku až k Průmyslový, tu jsme přefrčeli asi 150-ti km rychlostí a při průjezdu začátku teplické dálnice jsme atakovali maximálky našich strojů. Byl to opět moc hezký konec vyjížďky a když jsem si u garáže sundaval helmu, tak jsem měl z toho adrenalínu zase hubu od ucha k uchu. Kvůli tomuhle pocitu, který se jinde zažít nedá asi většina z nás motorkaří. Musím tady ještě pochválit Peťu, který se, myslím, hodně zlepšuje a pěkně si kawu vodil i ve vysokých rychlostech a taky Káju za skvěle zvolené tempo, kdy to pěkně odsejpalo, ale ještě to bylo zcela bezpečné.Po vyjížďce, která skončila pár minut po čtvrté následovalo setkání členů a příznivců Odolen's Riders u nás na terase. Nebudu složitě popisovat průběh, který se moc nelišil od všech ostatních podobných oslav či setkání. Za zmíňku však určitě stojí Předsedovy kreace u tyče od stanu, kdy napodoboval Heidi Janků při písni "Když se načančám", nebo i Petrovo převtělení do trpaslíka, po tom co si nasadil kulicha s bambulí. Dlouho jsem se tak nepobavil. Rád bych vám všem poděkoval za účast, protože byla opravdu příkladná a to i přesto, že to nebyla plánovaná akce. Poslední dobou jsem měl trochu pocit, že už nejsme ta parta jako dřív a že nám to kamarádství trochu umírá a každý myslí jen na sebe, ale přesvědčili jste mě, že jsem se mýlil a za to vám všem moc děkuju.
