Termín: 13.6.2015

Napsal: Raduna

Účast: Jirka, Tonda, Radek, Kája jr.

Trasa: Slaný, Lubenec, Toužim, Plzeň, Praha, Vodolka (cca 300km)

 Protože Kája musel od 14:00 hodin do Mc Donald's do práce, tak jsme tentokrát vyjížděli už v 10:30 od garáže, aby se trochu svezl a ještě se stihl vrátit. Jirka dobře věděl, že s ním jedou jen dobří jezdci a tak ze samého strachu aby nás nějak nebrzdil, nasadil celkem slušné tempo, takže to opravdu odsejpalo a všem nám to takhle vyhovovalo. 

První neplánovaná zastávka byla ve Slaném na benzínce, přesně tam kde jsme také stavěli při vyjížďce s Tondou. Tenkrát jsme tam řešili Petrovu motorku, která pomalu ale dnes už víme, že jistě ztrácela výkon. Tentokráte to nebylo nic závažného a šlo jen o to, že jsem si při odjezdu od garáže nějak divně srovnal pinďoura v kalhotách a celou dobu jsem nebyl schopen ho nějak ideálně upravit. Byl už jsem z toho dost vynervovaný a tak jsem si vynutil zastávku. Přerovnání do ideální pozice zabralo asi pět vteřin a mohli jsme vesele (teď už i já) pokračovat dál.

Jeli jsme směrem na Karlovy Vary. Státovka, která ve všední dny bývá nesnesitelně přeplněná byla tentokrát s ideálním provozem, takže jsme si užívali pěknou silnici v kombinaci s občasným předjížděním. Netrvalo dlouho a už jsme byli v Krušovicích, kde Jirka zvolil další zastávku u stánku z občerstvením. Sranda byla při parkování před kioskem, kde Jirka při couvání popostrčil nějakého chlapíka aniž by si toho sám všiml. Později jsme se mu za to chtěli omluvit, jako slušně vychovaní motorkáři a zjistili jsme, že jde jen o ruského turistu, tak už jsme tomu dál nevěnovali pozornost. Tu jsme přesunuli na párek v rohlíku s točenou malinovou limonádou, který nám v tu chvilku připadal mnohem důležitější. Takže jsme hezky pojedli, popili, poklábosili a vyrazili dál.

Ještě jsme jeli kus po státovce na Vary a v Lubenci odbočili doleva směr Toužim. Byli jsme příjemně překvapeni z docela pěkné silničky, která se hezky klikatila a ještě vedla pěknou krajinou. Byl to asi nejhezčí úsek vyjížďky a dovedl nás do Toužimi. A protože Jirka v Toužimi kdysi bydlel, tak pro něj nebyl problém nás dovést přímo před pizzerii se zahrádkou. Tady jsme se bohužel museli rozloučit s Kájou, který chvátal do práce a my jsme pěkně zasedli ke stolu a začali študovat jídelní lístek. Nakonec jsme se zdrželi asi hodinku. Jídlo bylo dobré i obsluha celkem pohledná a tak jsme návštěvu završili ještě kávičkou. Poté jsme zcela spokojeni pomalým krokem odcházeli na parkoviště k motorkám abychom se vydali na další úsek vyjížďky. Ještě jsme se rozloučili s Tondou, který se od nás hned za Toužimí odpojoval a pokračoval na Klatovy za Léňou a holčičkama.

Dál jsme tedy motorkařili jen s Jirkou a měli jsme v plánu přímou cestu na Plzeň a pak směr Praha po starý silnici souběžně s dálnicí. Bohužel nám to po pár kilometrech zkomplikovala dopravní nehoda, ke které tam došlo a provoz tam zcela zastavil právě přistávající vrtulník, který sedal na silnici pár metrů před našima očima. Pak ještě přijíždělo několik houkajících sanitek a hasičských vozů. Všichni záchranáři pak zabíhali kamsi do křoví pár metrů od silnice. Později jsme se dozvěděli, že šlo o nehodu motorkáře, kterému tam pravděpodobně někdo vjel z vedlejší. Po chvíli čekání jsme se rozhodli to otočit a někudy to objet.

Trochu zmrazeni jsme tedy vyrazili zpět a hledali nějakou odbočku, abychom se dostali na Plzeň. Po pár vteřinách přišla průtrž mračen a pěkně nás probrala z toho nepříjemného zážitku. Naštěstí to trvalo jen asi pět minut. Nějakou odbočku jsme si tedy vybrali a vydali se na Plzeň vedlejší sinicí přes vesničky. Cesta nebyla úplně ideální, ale projížděli jsme pěknou krajinou, kde jsme nikdy nebyli a to má vždycky něco do sebe. Do Plzně jsme se tedy přijeli od severu se slušnou časovou ztrátou a tak jsme se na benzínce při tankování dohodli, že to vezmeme domů po dálnici, abychom nahnali ten skluz. Jirka na dálnici nasadil ideálních 170km/h a za chvilku už jsme byli v Praze. Ještě musím zmínit, že někde před Berounem jsme opět projeli deštěm. Tentokrát to trvalo asi deset minut, ale vydatnost byla mnohem slabší než za tou Toužimí. Nakonec jsme tedy projeli poloprázdnou Prahou a na Vodolku jsme přijeli někdy kolem 16:00 hodiny.

Vyjížďku jsme ještě zakončili jedním Bráníkem v hospůdce u kostela, abychom nepřišli domů úplně vyprahlí. Opět jsme prožili moc hezký den se spoustou zážitků a pěkně jsme se svezli.