Termín: 19.6.2015
Napsal: Raduna
Účast: Radek, Iveta, Jindra, Lada, Oliver, Tonda, Lenka, Zuzanka a Štěpánka, Petr, Bára, Franta, Ivana, Veronika, Kuba, Helča, Kája jr., Dongi, Kolouch
Účast příznivci: Boban, Týna, Janička, Tomáš, Musso, Lukáš a Adélka, Velkej Kuba, Ondra (Kuby bratranec)
Fotogalerie: https://odolensriders.rajce.idnes.cz/2015_06_Male_Vojkovice/
Tak je to úspěšně za námi a tuším, že jsme s průběhem byli všichni moc spokojeni. Myslím, že z názvu akce "Malé Vojkovice" bychom díky vysoké účasti a stylu provedení mohli slůvko "Malé" směle vypustit. Malé to bylo snad jen v tom, že se akce okleštila o oblíbenou dopitnou a vše se ráno po snídani zabalilo a jelo se domů. Pro některé z nás akce začala už někdy kolem 15:30, kdy jsme s Petrem u Srnů začali nakládat dodávku nezbytným vybavením. Zhruba po hodince se k nám už ve Vojkovicích přidal Kuba s Helčou a pomohli nám celou akci připravit. Protože jsme to nestavěli poprvé a taky jsme měli ulehčenou stavbu díky nahrazení lešení naším stanem, bylo cca za další hodinku vše nachystané.No a to už se akorát začali trousit první účastníci a vypadalo to, že vše bezvadně klaplo a dál už se bude jen popíjet. Po krátké chvilce spokojenosti a pěkného pocitu z dobře vykonané práce nám najednou začalo něco chybět. Byl to nepravidelný zvuk naší (Matesovi) dvoutaktní elektrocentrály, který už nikdo z nás nevnímal a uvědomili jsme si ho až ve chvilce, kdy úplně ustal. Seběhli jsme se tedy kolem centrály a pokoušeli se jí opět přivést k životu. Bohužel vůbec nechtěla házet jiskru a to už byl dost závažný problém vzhledem k počtu očekávaných žíznivců a dvěma plným soudkům jedenáctistupňového Kozla, které z dálky nervózně pozorovali náš pokus o její oživení. Po pár neúspěšných pokusech o sehnání náhradního zdroje jsme se dovolali do Bauhausu, kde naštěstí měli jeden kus v půjčovně volný. Legrace byla, než jsme jí s Kubou dovezli, tak se naše stará centrála zase probrala k životu a nakonec odmakala celou akci. Přesto se nám tak nějak lépe popíjelo, když jsme věděli, že máme u Kuby v autě náhradní plně funkční zdroj energie. No a pak už se akce parádně rozjela, tak jak to umíme a všichni se náramně bavili. František se činil u grilu, protože Kolouch byl nemocný a šlo mu to moc dobře. Nakonec sám ugriloval tři kila krkovičky a také tři kila plejskačky, kterou odpoledne dle mých pokynů připravila Bára. Kolouch se nakonec přece jen na chvilku ukázal.Po setmění jsme rozdělali oheň a usoudili jsme, že máme asi málo dřeva. Petr proto vyndal z auta mečovou aku pilu a já japonskou ruční pilu a šli jsme na věc. Nakonec se podařilo přitáhnout jednu střední břízu a menší dub. Do rána všechno shořelo na popel, takže jsme nakonec byli úspěšní i v této nové disciplíně.Ještě by stál určitě za zmínění jeden husarský kousek, který se povedl z mladické nerozvážnosti Kubovýmu bratrancovi Ondrovi, ale o kterém se tady raději nebudu rozepisovat, protože by mu to mohlo zkomplikovat život. Snad jen tolik, že nakonec jako v pohádkách všechno dobře dopadlo.Akce nám přinesla pár důležitých poznatků. Za prvé víme, že naší (Matesově) malé centrále už se nedá moc věřit a že jí budeme muset minimálně pořídit novou svíčku a za druhé teď už s jistotou víme, že náš vloni pořízený týmový stan dovede v kombinaci s plachtou stoprocentně nahradit doposud používané haki lešení, které bylo na stavění i dopravu uživatelsky méně pohodlné.
Ještě musím poděkovat Frantovi za jeho plnohodnotný záskok za Koloucha u grilu a taky Péťovi a Kubovi za pomoc s přípravou. Samozřejmě, že i ostatním kteří pomáhali a hlavně všem za účast, která byla opravdu výtečná.
